Kostel v Podluží stál snad již ve 14. století. Svědčí o tom záznamy v konfirmačních knihách a také v registrech papežských desátků. V roce 1411 mělo dojít k výstavbě nového pravděpodobně dřevěného kostela, který měl být těsně před polovinou 16. století nahrazen zděnou stavbou. Její dokončení je datováno letopočtem 1548 na vstupním portálu v pravém bočním průčelí.

            Kostel od 16. století prošel několika stavebními úpravami. První, o které víme z literatury, proběhla v letech 1720 – 1734. Stavba byla při těchto úpravách výrazně barokizována. V písemném prameni z 19. století je uváděno, že byl v těchto letech kostel nově postaven. Tato informace je ovšem velmi nepravděpodobná a vznikla zřejmě chybnou interpretací staršího pramene. Anton Hockauf je ve své knize přesnější a píše: „Od roku 1720 do 30. let byl kostel renovován a byly provedeny různé novostavby“. Zrenovovaný kostel byl vysvěcen 27. června 1734. Věž byla dostavována dodatečně. Dokončena byla pravděpodobně v roce 1751. O rok později osadil tesařský mistr Josef Breyer na věž makovici a kříž. Jinde je ovšem uváděno, že stavební práce na věži byly ukončeny až v roce 1756, o čemž měl svědčit letopočet umístěný pod věžním oknem.

            Na překladu portálu ve střední ose hlavního průčelí je rytý letopočet 1801, u kterého je nejasné, zda datuje stavební úpravy nebo snad nějaké jiné události spojené se stavbou. Výrazně se na současném vzhledu stavby podepsaly klasicistní úpravy. V roce 1838 byly dokončeny schodišťové přístavby, které opticky prodlužují loď směrem k hlavnímu průčelí. Pravá přístavba zpřístupňuje kromě empor také krov a věž. Levá propojuje pouze empory.  Dále byly vystavěny oratoře na obou bočních průčelích. Vlevo byla navýšena starší sakristie z 16. století, vpravo pak zděná předsíň, která vznikla snad při přestavbách v letech 1720 – 1734. Svědčí o tom stav pravého bočního průčelí, který je zachycen na stavebních plánech schodišťových přístaveb a empor z 30. let 19. století. Došlo také k úpravám okenních otvorů. V hlavním průčelí byl ve věži proražen zcela nový otvor, čímž bylo dosaženo přísné osové souměrnosti.

            V roce 1867 vyhořela věž. K její obnově došlo až v letech 1882 – 1883. Práce provedl stavební podnikatel Josef John z Horního Podluží a zednický mistr Gürsh z Dolního Podluží. Stavba byla zahájena 30. května 1882. Podle kostelních účtů bylo Josefu Jahnovi v roce 1882 vyplaceno 4 500 zlatých rakouské měny a o rok později obdržel dalších 542 zlatých a 31 krejcarů. V tomto roce byly na věži prováděny již jen dokončovací práce. Hugo Marschner byl vyplacen za blíže nespecifikované zlacení a hodinář Preusger za obnovu věžních hodin. Došlo také ke kolaudaci stavby, kterou provedl c. k. kolaudátor Novotný.

            Levé průčelí lodi je proraženo třemi a pravé čtyřmi řadami okenních otvorů ve třech horizontálních osách nad sebou. Okenní otvory jsou obdélné, uzavřené půlkruhovými záklenky. Tvar okenních otvorů kopírují také jejich výplně, které jsou v dolní horizontální ose tvořeny vitrážemi. Na obou zmiňovaných průčelích se dochoval velmi zajímavý soubor vitráží s bohatou výzdobou a vysokou vypovídací hodnotou. Vitráže se zachovaly také ve třech okenních otvorech prosvětlujících presbytář kostela.

            Soubor vitráží v lodi je datován do roku 1925 nápisem v dolní části vitráže. Nad datací je též informace o výrobci: „Ausgefertigt von der Kunstglaserei Fritz Lucke Gablonz an der Neisse“. V nápisech jsou také zvěčněni donátoři jednotlivých vitráží. Velmi zajímavá je ikonografická náplň souboru, která se symbolicky váže především k postavě Ježíše Krista.

            K osazení novými vitrážemi došlo na naléhání farníků, kteří upozorňovali správce farnosti na špatný stav stávajících oken. Ten souhlasil s výměnou. Nové výplně byly pořízeny na náklady farníků u firmy Fritz Lucke z Jablonce nad Nisou, která si za sedm oken z katedrálního skla v železných rámech s medailony účtovala 5 340 Korun.    

            Vitráže v presbytáři kostela byly osazené v roce 1912 a vytvořila je firma: „Heinrich Hesse Kunstglasmalerei Haida“. Vitráže 1 a 2 darovala rodina Pergeltů. Náklady na jejich pořízení a osazení činily přibližně dva tisíce korun. Vitráž 3 pořídil za 130 korun místní farář Ferdinand Beer.  Z nápisu na vitráži vyplývá, že ji Beer daroval na paměť dvacátého výročí jeho kněžské služby a deseti let působení v podlužské farnosti. Další realizace vitráží od firmy Hesse můžeme najít také v kostele Nejsvětější Trojice v nedalekém Jiřetíně pod Jedlovou nebo v kostele Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí, kde byly okenní výplně osazovány postupně mezi léty 1908 - 1913.

 

 

Popis památky:

Obdélné jednolodí s půlkruhovým presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. Stavba hladce omítnuta, nečleněna, jen kolem půlkruhově zaklenutých oken jednoduché rámy s klenáky. Při presbytáři v severní a jižní stěně dvoupatrové kaple s trojúhelnými štíty. V průčelí pravoúhlý profilovaný portál s uchy a kapkami, na klenáku Anno 1801. Nad portálem profilovaná nadedveřní římsa. V průčelí 3 půlkruhově sklenutá okna. Věž mírně představena, 1x1 okenní osa, v horní části nad římsou nástavec s nárožními vížkami, věž završena jehlanovitou střechou. Střecha lodi sedlová s polygonálním sanktusníkem. Loď plochostropá se štukovým zrcadlem, vestavěny dvoupatrové dřevěné tribuny. Stěna presbytáře členěna ilusivně malovanými pilastry a kladím, tři velká obdélná půlkruhově sklenutá okna v hlubokých špaletách. Boční stěny lodi prolomeny v severní stěně 4, v jižní stěně 3 patry oken (tvar jako v presbytáři). Kaple na čtvercovém půdorysu sklenuty valeně, sakristie při severní stěně s lunetami. Dvoupatrové plochostropé oratoře.

 

Časové, slohové a autorské určení: v sakristii letopočet 1548; přestavba 1721 – 1734, věž 1752, nová věž 1882

Památkové movité zařízení: Pozdně barokní

Zhodnocení památky a zdůvodnění ochrany: Doklad vývoje pozdně barokní architektury